Představení Kopijník

Říká se, že pravda a lež spulů sdílejí stejné lože, tak tomu je i s bolestí a láskou. Otec říkával, že nenávist pramen nalézá tam, kde začíná láska. Kdysi jsem ta slova nechápal a sedíval s ním na břehu potoka, tam kde se rozkládaly staré zříceniny, jež tu zanechali dávní králové. Ten okamžik byl začátkem lásky i nenávisti.

*****

Meč. Rezav a ledabile ukut, přec dokázal vzít život otci, jenž s posledním dechem vypustil duši. Skřet vítězně zaryčel a vytrhl jej. Chomáč krve mi stříkl do očí a na chvíli mne oslepil. Druhý skřet s jizvou na levé tváři, ozbrojen kopím, se pokusil z boku zaůtočit a rychle to zkoncovat. Bez zkušeností, v zoufalství a strachu … popadl jsem ratiště a stočil se na bok. Hrot tak minul mé břicho a zasáhl jen prázdný vzduch. Palčivý žár v srdci mi dal sílu, prudce jsem nepřítele kopl do kolene až kosti zapraskaly a on zbraň pustil. V témže momentě jsem se na patě otočil a podnikl jednoručně prudký výpad proti nepříteli s mečem. Hrot zasáhl měkkou kůži a lehce prořízl skřetovy hrdlo, minul kosti a zastavil se až hluboko v zátylku. Zbraň jsem vyškubl ven a se vztekem zabodl do druhého soupeře jež se nemotorně ošíval a kvičel jako divoké prase. Prošla z vrchu jeho hrudníkem a ještě se zabodla do země.

*****

Hůrka. To místo ve mne vyvolávalo palčivé vzpomýnky na utrpení a bolest jež jsem toho dne prožil. Ulice plné ševelu hlasů a osudů, jež se v dalším z časů, obrátí na jednu ze stran. Svoji cestu jsem našel. Možná mi přinese mnohá utrpení, ale kdo jiný se postaví tomu, co mění osudy dobrých lidí a dělá z nich zlé. Někdo v tom nalezne moji myšlenku, jiný zmatek. Stanu se bojovníkem a na hrotu mého kopí se bude usmívat můj otec.

****

,,Kapitola I. ,,

Byl podvečer. Slunko zapadalo za obzor, vykreslujíc na něm třpitivou auru zlaté a rudé. Vál mírný západní vítr, nesoucí vůni květů ze vzdáleného Kraje. Přede mnou, sálal drobný plamének jasným světlem. Tepla z něj bylo pramálo. Což se dalo očekávat, při tom jak vlhké bylo dřevo co jsem na něj nasbíral nedaleko v háji. Netroufnul bych si na větší, mohl by přilákat dravce nebo jiné nezvané hosty a o to nestojím. Krev kapala z promáčeného obvazu na mém rameni, až mi zašpinila šaty na celém levém boku. Ránu jsem prozatím ošetřil, ale s tou trochou mého nadání na léčitelství to bylo zoufalé. Lítost čas nevrátí. Ostatně byla to moje hloupost vzít tak těžký úkol a bez zřetele na svoje bojové zkušenosti si troufnout na bandu lapků. Se štěstím porazit několik z nich a dostat velitele, ale tam ho byl konec. Posledním výpadem širokého meče se zabořil do mého ramene. Nepřeju to nikomu, citit jak chladný kov dělí maso a klouže po kosti. V tuhle chvíli mi život stále patřil, i když možná né zcela. Vrány od řeky byly nedaleko, jistě až umřu, nažerou se dosyta. Kožená zbroj mi byla k ničemu, už jen sundat ji mne stálo drahocenné kapky krve. Zdravou rukou držíc klacek s nabodnutým králíkem, na kterém by se sotva najedla krysa či jiný menší dravec, broukajíc tichou melodii, jsem pozoroval jiskry vznášející se k neby.

,, Môže “? Zaznělo z temnoty jemným hlasem.                                                                                                    ,, Jdeš li v míru, tak je tu místa dosti“. Pronesu pevným hlasem zakrývajíc si zranění přikrývkou. ,, Nepočítal jsem s hosty ve své hodovní síni, ale trochu masa na oblíznutí se určitě najde“. Maso bylo stále nedopečené, trochu mne to zklamalo. Žaludek už hrál sólo. Nedát na jevo své překvapení mne stálo dost starostí a divadelní představení s masem mi dodalo jistoty. I když zjevem mladá, přec z jejích zelených očí zářila jistá zkušenost. Zlatavé vlasy jí v drobných prstýnkách stékaly na záda a ramena. Zdobný oděv z modré lesklé látky, protkaný zlatými nitkami ji decentně halil do tajemného vzezření. Přes rameno měla zavěšenou elfskou loutnu.                                                                                             ,, Zdaš sa chorý, lebo tuším zle “? Pronesla a změřila mne pohledem. ,, Ja viem lečiť “.

Možná zmámen ztrátou krve, nebo jejím vlídným pohledem pokývnu hlavou a nechám své zranění ošetřit. Počínala si obezřetně, ránu vyčistila a zašila, namazala jakou si mastí nevábné vůně. To vše tiše ani jeden z nás neřekl jedinného slova. Nakonec už mi to nedalo. ,, Říkají mi Kopijnik a tobě“?                                                                                     ,,Erdarith, těší ma “. Představila se a utáhla obvazy. Teprve teď, když byla tak blízko, povšimnu si špičatých uší.             ,,Elfka“. Vydechnu tiše a ona se jen letmo usmívá.

Po chvilce rozhovoru mi řekne, že cestovala do nedalekých zřícenin pro jakou si vázu. Rozmluví se o vzdalených krajích a o jejích přátelích, jež si říkali Strážci Cesty. Nadšeně ji vyslechnu a nenecham si uniknout ani jedinný detail jejího příběhu.                                                                                                                                                            ,,Mohu tvé přátele poznat? Už dlouho cestuji sám“. Možná zněl můj tón naléhavě, ale stáloto za to.                             ,, Měl bi jsi se vyspat a ráno tě vezmu sebou(SLO)“. Řekla a sejmula ze zad loutnu. Položila ji do klína a přiložila prsty na vzácné bílé dřevo. Struny se rozezněly a z jejích rtů zazněla překrásná balada,beroucí do říše snů.

Snad jen. 27 let, zaměstnán . Přihlášen s postavou warden Kopijnik. Budoucnost snad tank. Zkušenosti s WoW, Lineage, Kalonline, Warhammer online, 4Story atd…    Na postavě explorer craft.  Hra čistě rekreační XD

Legendy se tvoří .-D Tak na brzké shledání. Píšu to na uvolněnou tak omluva za případné hrubky, nějak moc to neřeším.